postup: [Šifra k testování předána ve fyzické podobě! Bez artefaktu neluštitelné]
Šifra se skládá z několika různých druhů papírů, které jsou vloženy do černých desek z černého kartonu sešitých sešívačkou. Tvoří takový malý bloček. Dle pozice sešívacích sponek lze logicky dovodit orientaci šifry, a tedy způsob jejího čtení.
A jak se šifra tedy čte? Použité papíry jsou následující: tečkovaný, linkovaný, průklepový, pauzovací, bílý a černý. Neobvyklý tečkovaný papír spolu s linkovaným papírem indikuje možnou morseovku. Tu potvrzují také černé papíry, které dělí zbývající papíry do segmentů o délce nejvíce 4. Černé papíry jsou tedy oddělovače, tečkované papíry reprezentují tečky a linkované čárky. Zbývá papír bílý, průklepák a pauzák. Průklepák funguje tak, že přejímá strukturu (tečku nebo čárku) z předešlého papíru, zobrazí ji na sebe a pošle ji i na následující papír, čili podobně jako když se přes průklepák běžně píše. Po průklepáku vždy následuje papír bílý a jeho úloha je tak očividná - přijímá to, co na něj průklepák pošle. A pauzovací papír? Ten na sebe naopak převezme strukturu papíru, na který je skrz něj vidět, tedy papír následující. V některých případech se setkáme se dvěma po sobě jdoucími pauzovacími papíry, v tom případě oba nesou informaci papíru, na který je přes ně vidět. Totéž platí i pro situace, kdy po pauzáku následuje černý papír - pauzák pak zdvojuje černý papír umístěný za ním, čehož je využito k vytvoření předělu mezi slovy a konce zašifrovaného sdělení (tato varianta je zvolena jako jistý způsob protihaluzícího/protibrutforcího opatření).
Šifra neobsahuje žádná písmena, čísla nebo slova a pro zachování její integrity by tak bylo dobré, aby byla vydávána například z obálky, která ponese označení šifry a ujištění, že obal není součástí šifry.